Zrození sněhuláka

Víte, jak se narodí takový sněhulák? Všechno se to začíná nahoře, v nebi. To musíte vzít jeden bílý,  pořádně měkoučký obláček, a k němu přidat ještě jeden zrovna tak bělavý a zrovna tak kadeřavý. Když máte štěstí, tak mezi mráčky přeskočí drobná, pro lidi neviditelná jiskřička. Potom se běloučcí beránci chvíli honí po nebi a stoupají výš a výš. Až když jsou pořádně nahoře trochu se k sobě přiblíží, jakoby si chtěli něco pošeptat do ouška. Když už jsou úplně blizoučko u sebe, samou radostí ze sebe třepou něžné vločky, které tiše dopadají na zemi. Snáší se jak pírka holubic, jsou jako baletky, které tančí ten nejkrásnější tanec. Potom, když přistanou na zem, se k sobě přitulí a společně vytvoří velký bílý koberec, který přikryje všechny louky a stráně.

Na tom velikánském koberci si potom hrají rozradostněné děti. A přesně v tomhle okamžiku se začíná sněhulákův pozemský život. To nejprve z toho bílého těsta, co se válí všude kolem vás, vytvarujete pořádnou bílou kouli. Důležité je, aby byla co nejkulatější, dalo by se říct, že snad co nejkulaťoulinkatější. Když ji máte hotovou, musíte udělat zrovna tak kulatou kouli, ale o něco menší, tu potom opatrně položíte a upevníte na tu větší. Potom vám zbývá umotat ještě jednou sněhové klubíčko, tentokrát zase o něco menší než to předešlé. No a když ho máte hotové, umístíte na úplný vršek dvou předcházejících sněhových, dokonale kulatých hromad.

Hodně lidí by vám teď poblahopřálo, neboť jste pomohli k zrození sněhuláka, ale nenechte se zmást. Jestli vám tohle nikdo řekne, tak je to bambulín. Vezměte dotyčného a dejte mu do ruky několik uhlíků, a položte mu zásadní otázku: „Copak takhle by mohl vypadat pořádný sněhulák, vždyť vůbec nic nevidí!“ Pokud je člověk bystrý hned si vzpomene na uhlíky, co jste mu dali a přidělá je sněhulákovi místo očí a hned po tom ještě přidělá pod oči fešácký, uhlíkový úsměv. Pokud ne, vezměte uhlíky a udělejte to vy, ale nevzdávejte to, zkuste to znovu. Zeptejte se, jestli je spokojený s tím, že sněhuláček nemá zapnutý kabát. Tady se už chytí opravdu každý a zbytek uhlíku zaujme místo knoflíků. Ještě nezapomeňte přidat kastrol na hlavu, koště do ruky a mrkev namísto nosu.

Gratuluji, teprve teď se díky vaší pomoci zrodil sněhulák. Nemyslete si, že sněhulák není dobrák od kosti, tedy vlastně od sněhu, nikdy vám nezapomene, že jste mu pomohli na svět.
Když už se stmívá a musíte domů, sněhuláka sebou neberte venku mu je lépe, ale jestli mu chcete udělat radost, dejte mu kolem krku svoji šálu, přeci jen je v noci chladno, a vy ji ve své postýlce potřebovat nebudete. A nebojte se, on vám ji sněhulák s příchodem jara vrátí… 

Autorka: Barbora Nosková